Bohumír Gruber: Orientace německé menšiny na Moravě vůči Moravě jako zemi
1. Do roku 1918 (Rakousko-Uhersko)
Moravští Němci byli často věrní monarchii a Vídni, ale mnozí se zároveň identifikovali s Moravou jako s historickou zemí.
Podíleli se na správě Moravy, seděli v moravském zemském sněmu, měli vlastní školy, spolky (např. německé čtenářské spolky).
Vnímali Moravu jako svou vlast, i když česko-německé vztahy byly napjaté.
2. 1918–1938 (první republika)
Po vzniku ČSR část německé menšiny byla neloajální a chtěla připojení k Rakousku nebo Německu, zejména na pohraničí (podobně jako v Sudetech).
Jiná část však moravskou identitu zachovala a někteří Němci se sžili s novou republikou (zejména v městech jako Brno, Jihlava).
I tehdy existovaly německé spolky, školy, kultura – vedle českých.
3. 1938–1945 (nacismus a okupace)
Mnoho moravských Němců podlehlo nacistické ideologii a podporovalo připojení k Třetí říši (zejména po Mnichovu).
Brno a další města byla „germanizována“, mnoho Němců se odvrátilo od moravské identity ve prospěch německého nacionalismu.
Po okupaci byla Morava přeměněna na "Zemi Moravskoslezskou" (Reichsgaue), což byla čistě správní jednotka řízená z Berlína.
4. Po roce 1945 – odsun
Po válce došlo k odsunu většiny německých obyvatel, a tím i k faktickému zániku moravských Němců jako kompaktní skupiny.
Ti, kteří zůstali, se přizpůsobili, většinou byli asimilováni nebo marginalizováni.
5. Exilové organizace v Německu (např. Landsmannschaft der Mährer) ale i po válce uznávaly Moravu jako domovinu – někteří podporovali její obnovu jako země.
Moravští Němci měli ve většině období respekt k Moravě jako historické zemi. Jejich identita byla moravsko-německá, nikoli "česká". Jen v době nacismu došlo u části z nich k odklonu od moravské identity ve prospěch pangermánské ideologie. Po válce byli téměř všichni odsunuti a s nimi zmizela i německá kulturní vrstva Moravy, která přitom v minulosti hrála významnou roli.
Škoda.
Bohumír Gruber
ZDROJ
© 2025-5/24 MSV INFO
